ROZHOVORY

iDNES.cz/Plzeňský kraj Autor: Gabriel Špalková

Plzeň mám ráda, říká o návratu na zdejší scénu Daniela Šinkorová
Oblíbená muzikálová i televizní herečka, zpěvačka, držitelka dvou Cen Thálie Daniela Šinkorová se vrátila po pěti letech na plzeňskou muzikálovou scénu. V české premiéře muzikálu Prodavači snů anebo prohnaní, prolhaní lumpové autorské dvojice Jeffry Lane a David Yazbek, ztvárnila hlavní ženskou roli. Divadlo J. K. Tyla uvedlo dílo v překladu Adama Nováka a režii šéfa souboru Romana Meluzína.

Daniela Šinkorová získala svoji druhou Cenu Thálie za roly Sally Bowlesové v plzeňské inscenaci muzikálu Kabaret, který měl premiéru v únoru 2004. Nyní jí komediální titul Prodavači snů nabízí roli zcela odlišnou - americkou mýdlovou královnu Christine Colgate. Zdánlivě naivní Američanku pohybující se na francouzské Riviéře.

Po umělecké přestávce by se mohl v tomto titulu pro Šinkorovou rýsovat návrat ve velkém stylu. Inscenace slibuje neobvyklou zápletku, zábavu, humor a dobrou hudbu. To potvrzuje i Daniela Šinkorová.

Jak došlo na váš návrat do Divadla J. K. Tyla a co vás přesvědčilo přijmout roli v české premiéře broadwayského muzikálu?
Zavolal mi Roman Meluzín, s nímž jsem měla dobrou zkušenost s první Thálií i Kabaretem v Plzni s tím, že má přenádherný kus a že by mě v něm rád viděl. Nerozpakovala jsem se. Řekla jsem ano, aniž jsem to znala. Až pak jsem dostala scénář a hudbu a on mi při tom předávání jen řekl: "Počkejte, až si to přečtete. Já jsem si to doma četl a brečel jsem smíchy. Nahlas. A já jsem si to doma přečetla a brečela jsem smíchy. Nahlas.

Scénář je tak kvalitně napsaný, že ani nemusíte moc hrát. Je to zkrátka super vystavěný broadwayský muzikál. Skvělý scénář a k tomu výborná úchvatná hudba, moje srdcová záležitost.
Spojení swingu, trochu jazzové hudby a k tomu trochu latinskoamerické hudby. Tím, jak miluji latinskoamerické tance, respektive salsu, tak je mi v tomhle zkrátka dobře. A je úžasné, že je tu živý orchestr. Po pěti letech můžu opět zpívat a hrát v představení s živým orchestrem, a to je k nezaplacení, to k muzikálu patří a je hrozná škoda, že v Praze se většina muzikálů dělá bez orchestru.
A užijete si v Prodavačích snů i tancování?
Užiju. Mám to tak trochu za odměnu. Jirka Untermüller má jedno z nejhezčích čísel, kde je mým partnerem a tančíme. On mě odhodí, já udělám čtyři otočky...

A při tom zpíváte...
Naštěstí ne, zpívá Jirka a já mám tu možnost si jen zatančit. A pak tam mám samozřejmě výstupy, v nichž zpívám a tančím dohromady. Ale tohle číslo, to je jaksi navíc, pro radost. Že si to můžu užít, na to se moc těším.

Jak moc je tato role odlišná od všech ostatních? A jaká vlastně je?
Šílenou naivku jsem hrála v podstatě jen jednou v životě, a to byla Marilyn Monroe v Někdo to rád horké a divák mě asi uvidí na jevišti hodně podobnou této poloze, ale není to úplně totožné. Naopak je tato role velmi chytrá, promyšlená, ale nerada bych toho prozrazovala dopředu mnoho, abychom divákům, kteří na premiéře nebyli, nevyzradili celou pointu.
Jaké je to, účinkovat v díle, které se v Čechách dosud nehrálo? Je to náročnější v tom, že jste první, nemáte srovnání, inspiraci, anebo je právě toto výhoda? Můžete být svá?
Je to především krásné. Něco z tohoto muzikálu jsem viděla na YouTube, kde jsou ukázky z broadwayské verze. Existuje také film se Steve Martinem, ale nedívala jsem se na něj, abych se nenechala zbytečně ovlivňovat, a vlastně je to asi opravdu výhoda. Jsme tu první a nehrozí nám, že budeme jen něco nebo někoho napodobovat.

Hlavní ženskou roli ztvárňujete sama, nemáte alternaci. Je to pro vás obtížnější, vnímáte to jako větší závazek?
Být obsazena bez alternace je těžší v tom smyslu, že nemám možnost vidět svou roli zvenčí. Je lepší, pokud máte srovnání, můžete se inspirovat. Takhle Spoléhám na Romana Meluzína, že mi dá správné rady a připomínky, chodím za kolegy, aby mi poradili, pokud je v souvislosti s mou rolí něco napadne. A jestli se stresuji tím, že budu najednou nemocná a ohrozí se tak představení? Tak to ne, nestává se mi to, musím to tedy zaklepat. A přece jen tu jedno jištění vlastně je. Petra Vraspírová, která později nastoupí na pár představení.

Do Divadla J. K. Tyla se vracíte po pěti letech. Jaký je váš návrat?
Je to úplně jiné, než když jsme zkoušeli Kabaret. Když jsem se sem teď vrátila, zjistila jsem, že si vůbec nikoho nepamatuji. Tehdy to bylo skutečně šílené, zkoušela jsem ve velkém časové presu. Pamatuji si písničky z Kabaretu, ale jinak nic. Lidi kolem vůbec a teď se jim za to zpětně omlouvám, znovu se seznamuji a mám na to ten časový komfort. Jsem tu každý den. To se mi už dlouho nestalo, abych byla tak koncentrovaná na jedno představení jako právě teď v Plzni.

Co vás čeká po premiéře Prodavačů? Není někde v budoucnu další plzeňská nabídka?
Pokud by se něco v Plzni rýsovalo, tak okamžitě říkám ano. Protože to tu mám ráda. Je kousek od Prahy, je to poměrně sledované divadlo, je vidět, je tu kvalitní soubor, živý orchestr a co víc si může člověk přát. Já opravdu tíhnu k těmto klasickým scénám. Strašně ráda bych se sem vracela a doufám, že se to splní. Ale mám na co se těšit i konkrétně, začne se natáčet seriál Gympl na Nově, ve kterém hraju. A dostala jsem krásnou nabídku na letní koncerty pod širým nebem s názvem Noc filmové hudby s obrovským klasickým orchestrem, zpívat tam bude Dan Bárta, Bára Basiková, Pavlína Senič, mladá operní pěvkyně, houslové duo Femme Fatale a pan Uhlíř. Hrát se budou notoricky známé filmové melodie a na tohle turné se opravdu hodně těším.