ROZHOVORY

16.3.2012 ŽENA-IN.cz - server pro ženy

Daniela Šinkorová: Kladné přijetí role doktorky Gity Petrové mi přineslo „žně“

Traduje se, že čím dál víc na východ se rodí krásnější a veselejší děvčata. Nechci se dotknout děvčat ze západu, ale Daniela Šinkorová, herečka, zpěvačka a moderátorka slovenského původu je toho zářným příkladem.

Prvně jsem ji zaregistrovala v počátcích seriálu Ordinace v Růžové zahradě jako usměvavou doktorku gynekologického oddělení Gitu Petrovou. Pak se mi nějak ztratila z obzoru, ale to nebylo tím, že by nic nedělala, naopak má tolik práce, že i rozhovor jsme musely udělat na dálku.



Máte za sebou premiéru muzikálu plzeňského divadla J. K. Tyla Prodavači snů, kde máte hlavní ženskou roli Christiny Colgate, jak je uváděno, nefalšované americké naivky, obletované samými muži. Jste ráda obletována muži?
Hm… když jsou chytří, vtipní, pohlední a mají kouzlo a fantazii? Kdo by odolal? :)

V Plzni nejste žádným nováčkem, před lety jste zde excelovala s rolí Sally Bowlesové v Kabaretu. Opět muzikálovou. Máme tomu rozumět tak, že je vám muzikál a opereta bližší než činohra?
Problém této otázky je, že já bych to takhle vůbec nerozdělovala. Tak jak jsme se to učili na JAMU, muzikál není tvar, který je něco úplně jiného než činohra. Naopak v muzikálu by ideálně měla být činohra základem, jen tam patří ještě nadstavba - musíte zvládnout těžké pěvecké party a ještě k tomu zatančit. Abych tedy odpověděla: mám ráda poctivé, dobré divadlo, kde jsou všechny složky v rovnováze.

A je vám Plzeň bližší než Praha?
Plzeň mám velmi ráda, jsou tady výborné podmínky pro muzikál, prima soubor, který od dob Kabaretu pořád roste pod vedením Romana Meluzína, živý orchestr - to se už v Praze (až na Karlín) vlastně nevidí. Ale stejně tak jsem hodně profesně zajímavých výzev absolvovala v Praze. Třeba muzikál Cats. Ze zpětného pohledu dnes vůbec nechápu, že jsem to dokázala. A v Praze se samozřejmě točí, být tady znamená nacházet se v centru dění. Takže to shrnu: Plzeň i Praha jsou pro mě stejně důležité.


Narodila jste se v Nitře, poté jste vystudovala hudebně-dramatický obor na konzervatoři v Bratislavě a muzikálové herectví na JAMU v Brně. Proč v Brně, v Bratislavě tento obor není?
Ano, v době, kdy jsem se rozhodla po konzervatoři pokračovat na vysoké škole, tento obor ještě neexistoval jinde než v Brně. Dokonce jsme se jmenovali „experimentální ateliér muzikálové tvorby“ a byli jsme krásným vzorkem lidí z celého bývalého Československa.

Už během studií jste hostovala na Nové scéně v Bratislavě, ale i v městském divadle v Brně. To určitě nebylo jednoduché takhle „pendlovat“ mezi Brnem a Bratislavou, a aby toho nebylo málo, rozjela jste se do Prahy. Prozraďte nám první motiv cesty do Prahy?
Jezdění z Brna do Bratislavy bylo náročné jak časově, tak finančně, ale zkušenost to byla obrovská. Nová scéna v Bratislavě byla tenkrát snad jediné divadlo, které dělalo muzikály na té nejvyšší úrovni. Pracovala jsem s režisérem Bednárikem, jehož rady pro mě fungují dodnes. Měla jsem i štěstí, že mě právě tady viděli hrát dirigent Arnošt Moulík a paní sbormistryně Pluháčková, kteří mě pak pozvali do brněnského Národního divadla ke spolupráci na Sugar, která se pak hrála s přestávkou osm let!

Praha vznikla tak nějak přirozeně. Jako celý ročník jsme dostali pozvánku ke konkurzu na Draculu a já spolu se spolužačkou Katarínou Hasprovou jsme se rozhodly to zkusit. Úspěšně. Tím se mi život obrátil naruby, protože jsem najednou uviděla zevnitř ten nejostřejší showbyznys. A šťastnou náhodou se mi pak podařilo v Praze „zakotvit“ nastálo.

Jak vás přijali české kolegyně? Znala jste tu už někoho osobně?
Ne, neznala jsem osobně nikoho. Ale srandovní bylo, že málokdo věděl, že jsem Slovenka, většinou si podle mého měkčího akcentu mysleli, že jsem děvče z Moravy, takže jsem problémy s „přijetím“ vůbec neřešila.

Když jsem si četla váš medailonek, žasla jsem nad řadou ocenění, které jste už v tak poměrně mladém věku posbírala, včetně Thálie anebo i včetně ocenění za nejoblíbenější ženu TV NOVA. To bylo v době Ordinace?
První Thálii jsem získala ještě před Ordinací, ale samozřejmě, že úspěch a kladné přijetí role doktorky Gity Petrové mi přineslo „žně“ v podobě cen Týtý i Anno. Bylo to krásné období.



Díváte se na dnešní podobu Ordinace v růžové zahradě? Líbí se vám?
Ne, málokdy jsem v tomto čase doma. Ale i když musím se přiznat, že jsem maniak na dobře napsané sitcomy, a jeden z nich, Deník zasloužilé matky, vysílají právě v tomto čase. Ráda se zasměju.

Nyní vás vídáme na konkurenčním kanále TV Prima v pořadu Česko na talíři. Na moderování tohoto pořadu jste byla přímo oslovena?
Ano, zavolal mi pan Petr Lesák s nabídkou, jestli bych přišla na kamerové zkoušky. Myslím, že jsem ho předem varovala, že k vaření jsem se nikdy moc neměla, ale on mi vysvětlil, že právě pro takového člověka bude v koncepci pořadu místo. :) Kamerovky jsem zvládla a bylo rozhodnuto. Jsem velmi ráda, protože jednak od té doby vařím lépe a raději, a taky jsem potkala spoustu báječných lidí jak ve štábu, tak v různých koutech Čech a Moravy. A měla jsem i možnost zpovídat pro mě vzácné lidi, třeba manžele Kostkovy či paní Skořepovou...


Jste gurmán?
Jestli přímo gurmán, nevím, ale určitě miluji jídlo i vše, co se k dobrému jídlu a pití váže, ať už poznávání různých destinací, ochutnávání zvláštností a hlavně stolování s milými lidmi.

Povězte mi, ale upřímně, nezdá se vám, že je těch pořadů o vaření už nějak moc?
Možná ano, možná ne. Já to nechávám na divácích. Každý se může dívat na to, co si vybere. Je lepší mít možnost si vybrat z většího množství, než kdyby třeba byl jen jeden pořad, který by nám neseděl, ne? :)



Pojďme od hrnců a nádobí k jinému zvuku. Dočetla jsem se, že umíte hrát na bicí, to jako fakt? To je hodně nezvyklé na ženu.
Ne ne ne, to je omyl. Já jsem se pouze kdysi platonicky zamilovala do bubeníka a chtěla jsem se mu hodně přiblížit, tak jsem se tomu chvíli věnovala, asi půl roku. Ale vzala jsem to od píky, takže to šlo pomalu, stihla jsem jen základní údery na malý buben. U soupravy bicích mě určitě neuvidíte.

Co děláte ve svém volném čase, pokud nějaký máte?
Čtu, učím se italsky, miluji thajské masáže, zacvičím si zumbu, poslouchám kvanta muziky, jezdím na výlety na skútru a zpívám si do helmy. :) Ráda cestuji, navštěvuji divadla.

Je o vás známo, že se řídíte heslem Všechno jde, když se chce, a když nejde o život, jde o h… To je pěkný přístup k životu, ale ne vždy jde všechno tak, jak si představujeme. I vy jste musela ujít pěkný kus cesty, než jste se stala tím, čím jste. Věnujete se zpěvu, moderování, herectví, kdybyste musela zvolit, který z těchto tří oborů je pro vás prioritní?
Nejlépe je to tak, jak to je. Ta možnost proměny je fantastická, člověku pak nehrozí ustrnutí na jednom místě.


Ani ne. Jsem sice známá tím, že jsem velká fanynka Barbry Streisand, protože ona je pro mě renesančním člověkem. Také sleduji kariéru Meryl Streepové, ale řekla bych, že se snažím žít a pracovat podle sebe, podle kdesi hodně hluboko uložených „morálních hodnot“, které mi vštípili rodiče. Mám pocit, že všichni víme - kdesi hodně hluboko - co je správné, záleží jen na nás, jestli nasloucháme svému vnitřnímu hlasu.

Čím jste chtěla být jako malá holčička?
Od mala loutkoherečkou, jako moje maminka, a také zpěvačkou. Chvíli pak letuškou, učitelkou, magistrou v lékárně, chtěla jsem vymýšlet a míchat léky.

Za dveřmi je jaro, máte ráda toto období?
Určitě! Všechno se probouzí a příroda mě nabíjí obrovskou energií!

S jarem přichází láska, je pro vás láska v životě důležitá?
Stoprocentně!

Dokázala byste ji obětovat svůj profesní život?
…nepřemýšlela jsem o tom, ale ano, určitě.

Máte nějaký svůj nesplněný sen?
Nebyla jsem v Americe, to je od mala můj sen. Chtěla jsem tam odjet studovat, to se za socialismu nepovedlo, pak už nikdy nebyla příležitost. A toužím cestovat na Harley Davidsonu po jižní Evropě. Profesní sny nemám, raději se nechávám překvapovat tím, co život sám přinese.

A úplně na závěr. Doufám, že se nebudete zlobit, když prozradím, že letos oslavíte čtyřicátiny. Spousta žen tento přelom z 3 na 4 nese velmi těžce. Jak ho nesete vy?
Já to nevnímám. Nijak mě to nestresuje. Kdesi jsem četla, že my, kozorozi, čím jsme starší, tím více zrajeme do krásy. :) Tak na to spoléhám. :)

Děkuji za rozhovor, a ať se Vám daří.

Medailonek

Daniela Šinkorová se narodila 28.12.1972 v Nitře.
Pochází z napůl umělecké rodiny. Její maminka je loutkoherečka.
Vystudovala hudebně-dramatický obor na konzervatoři v Bratislavě a muzikálové herectví na JAMU v Brně.
Vysokou školu absolvovala v hlavní roli Sugar v muzikálu Někdo to rád horké v ND Brně. Tuto roli si později zahrála i v Hudebním divadle Karlín v Praze
Je známá i z televizní obrazovky, např. z pořadů Jsou hvězdy, které nehasnou, Go Go Show, televizních Silvestrů a mnoha dalších.
Největší popularitu získala coby doktorka Gita Petrová v seriálu TV Nova Ordinace v růžové zahradě
V současnosti hraje hlavní ženskou roli v plzeňském divadle J. K. Tyla v muzikálu Prodavači snů
Nově moderuje pořed o vaření:Česko na talíři.

Ocenění

V roce 2007 obhájila v anketě TýTý za rok 2006 titul v kategorii Nejoblíbenější herečka.
V roce 2006 získala prestižní cenu televize NOVA v anketě TýTý v kategorii Nejoblíbenější žena TV Nova. Tento titul obhájila i v roce 2007.
Je držitelkou Thálie 2002 a 2004 za muzikálové herectví.
V roce 2008 se stala držitelkou ZLATÉ DESKY za 7500 ks prodaných nosičů za album DÁREK VÁNOČNÍ.

Poskytnuté fotografie: Daniela Šinkorová a Divadlo J. K. Tyla Plzeň